Základní informace - Pravidla - O světě - Obecné znalosti
Zakladní informace
...

Prology a epilogy







Autor: ...

...

Norgath V: Šlépěje Posledního

Prolog

Kolik lidí, kteří přihlížejí zlomovým dějinným událostem, si dokáže uvědomit jejich význam? Z nás to nedokázal vůbec nikdo. Ptáte-li se, jestli už jsme zmoudřeli a uvědomili si, co znamená příchod těch, kdo si říkají „Rí Anaigh“, pak odpovím, že dny ani týdny vám v žádném případě nepostačí, abyste porozuměli bytostem, jejichž věk se počítá na staletí, ne-li tisíciletí. Ještě váháme, ještě se dohadujeme a zoufale, nebo snad pošetile, se snažíme do naší mysli vměstnat celý obraz toho, co se teď v Norgathu děje, abychom ho mohli zkoumat a nakonec i pochopit. Zdá se nám ale, jako bychom se snažili dostat do zorného pole neskutečně rozlehlou pláň, když stojíme uprostřed ní. A i kdybychom dokázali hledět víc než jedním směrem naráz, nikdy nedohlédneme dál než za rozpitou zelenou a modrou na horizontu. Nikdo z nás netuší, jak daleko pláň ještě pokračuje. Jiné to může uvádět v zoufalství, já se však musím ptát: Opravdu to potřebujeme vědět ještě dnes? Rozhodli jsme se bojovat a bojovat člověk může i poslepu. Neohrabaně, méně efektivně a v neustálém strachu, že ho každou chvíli může skolit rána odnikud, ale možné to je. Při boji ve tmě se člověk spoléhá především na svůj sluch a na několik pravidel, která popisují, jak se má pohybovat, aby co nejvíce zvýšil svou šanci na vykrytí úderu protivníka. My budeme postupovat stejně. I ve své slepotě totiž víme, jaká pravidla jsme dostali od těch, jež nade všechno ctíme. Doufáme, že noc pomine, a jednou budeme moci místo tápání kolem sebe svést řádnou bitvu? Nad tak zbytečnou otázkou neztrácejte čas. Nikdo z nás totiž stejně nemá na vybranou...
A. N. z Řádu Iawen

Události na odtrženém panství Harnoth nabraly zcela nečekaný směr. Udály se věci, vedle nichž se Lanasajovo šílenství i zavraždění Agara zdají být malichernými záležitostmi. Ve stínu zmatků a bezúčelného politikaření se členům zapomenutého řádu podařilo povolat bytosti, které samy sebe nazývají „Anakové“. Co jsou zač? Zatím se nenašel nikdo a nic, kdo by tuhle otázku zodpověděl. Podle těch, kdo přihlíželi jejich příchodu, ze všeho nejdříve vyhlásili svůj nárok na vládu nad světem. Jejich přítomnost se prý „znovu“ stala nutností. Svědectví se shodují i v tom, že Anakové přede všemi vyjádřili vděk těm, kdo jim umožnili vstoupit na náš svět a slíbili jim vládu nad Harnothem. O několik hodin později přitáhli tito jejich věrní k branám města s armádou bytostí několikanásobně mocnějších než lidé. Obyvatelé se sice postavili na odpor, ale ukázalo se, že se naprosto nedokáží ubránit. Část jich byla smetena, část prchla a zbytek v čele se šlechticem Jolem uznal nadvládu Anaků.

Zpráva o bitvě se šířila a s ní i panická hrůza z „neporazitelného“ vojska. Všichni od nejprostších sedláků až po nejvyšší šlechtice už viděli Norgath, nebo dokonce celý Ilbes v troskách a ve spěchu se připravovali na útok armády Anaků. Ten však nepřišel. Nově dosazení vládci v Harnothu místo ofenzivy vyhlásili připojení panství zpět k Norgathu. Vymínili si pouze to, že městu budou vládnout oni Jejich pohotový zásah a vojenská pomoc navíc vedly k rychlému ukončení občanské války a země teď vypadá mnohem stabilnější než předtím. Od bitvy o Harnoth snad nikdo nespatřil samotné Anaky a o jejich armádě není zpráv. Přestože nikdo nechápe, co má příchod Anaků znamenat, jak vypadají jejich další úmysly, a jak se jejich zástupcům podařilo dohodnout se s předními představiteli Norgathu, už se objevilo mnoho těch, kdo o nich mluví s nadšením a považují je za vysvoboditele. Z Harnothu se ovšem rychle začalo šířit nové náboženství. Nejde o žádnou tajnou sektu, protože uctívači Anaků své členství nikterak neskrývají, ani o temný kult. Kněží Anaků hlásají hodnoty jako „řád a spravedlnost“, které se mnohým zdají velice přitažlivé, a Anakové tak získávají přívržence rychleji, než si lze představit. (Podrobnější popis náboženství najdete na této stránce.) Kult Anaků bude zřejmě jako jediné náboženství za posledních několik set let schopen konkurovat kultu Iawen.

Vedle těch, kdo příchod Anaků vítají a uctívají je, a těch, kteří se jím zabývají co možná nejméně, však existuje ještě jedna skupina lidí. Zůstává otázkou, zda-li je nazývat prozřetelnými, osvícenými, konzervativními, nerozumnými, nebo naprosto šílenými. Možná, že se v nich najde od každého trochu. Jedinou jistotou zůstává, že se otevřeně prohlašují za odpůrce Anaků a odmítají jejich přítomnost i nové náboženství. Některým jde spíše o víru, jiným o politiku. Většina z nich nevěří, že se harnothská armáda prostě někam stáhla a Anakové nehodlají dále vojensky ani jinak zasahovat do života v Norgathu. Objevilo se již vícero skupin těchto „odbojářů“. Většinou se stahují do malých měst nebo hradišť, kde se připravují na případnou obranu proti vojsku Anaků, ale také vyhledávají prastaré prameny, aby zjistili, kdo vlastně Anakové jsou, a v ideálním případě našli způsob, jak zařídit, aby svět zase opustili. Jedna skupina lidí směřuje do starého těžko dostupného hradiště ukrytého v divokých lesích na hranicích Norgathu a Mlhavy. Kam je nakonec dovede jejich odhodlání postavit se Anakům, ukáže čas...

Nahoru
Autor: ...

...

Norgath IV: Provizorium

Prolog

Norgath IV. Se odehrává na panství Harnoth, centru stejnojmenného území, jenž se odtrhlo od království Norgath krátce po nástupu Iriquindaeho I. Na trůn. Vzhledem k síle harnothské šlechty nebylo udržení provincie ani v silách generála Derania, znamenitého vojevůdce a vrchního velitele královských šiků.

Ambiciózní pán Harnothu Lanasaj, jenž se okamžitě po odtržení svého léna prohlásil knížetem, se velmi záhy zbavil veškerých vazeb na norgathské království a ve spolupráci se svým někdejším rivalem, nyní však nejbližším spojencem a „mužem číslo 2“ hejtmanem Aggarem počal měnit svou zemičku k vlastnímu obrazu. Nutno podotknout, že velice svérázným způsobem. Prvním překvapivým krokem bylo bleskové sesazení respektovaného představeného řádu Lamaina a jeho nahrazení Aggarovým bratrancem a osobním přítelem Egresem, až dosud nevýrazným knězem, který se mimo příbuzenského vztahu s hejtmanem prakticky ničím nevyznačoval ani neproslavil.

Řád s Egresem v čele brzy rezignoval na jakýkoliv vliv ve správě území, prakticky se stáhl do dvou menších chrámových sídel, jež se v Harnothu nacházejí a veškerou moc přenechal Lanasajovi s Aggarem, což mělo za následek odchod řady znechucených kleriků do Norgathu či Aledoru.

Svůj dvůr proměnil Lanasaj v palác rozkoše a rozmarnosti. Čím dál běžnějšími se stávaly bohaté hostiny, během nichž se tabule prohýbaly pod tácy plnými vybraných pochoutek a Lanasajovi věrní opojeni vínem i smyslnými melodiemi loutny od stolu sledovali tance spoře oděných mladých žen.

Tento způsob života harnothské honorace pochopitelně nebyl zrovna vřele vítán zbožným lidem věrným tradicím starého Norgathu, značnou část prostých obyvatel si však bohatý Lanasaj koupil prostřednictvím bujných vesnických pijatyk a veselic, jež ze své pokladny dotoval.

Zdálo se zkrátka, že Lanasajovi se daří, na co sáhne: Stal se mocným, bohatým šlechticem den co den obsluhovaným krásnými ženami a bavícím se s druhy při hostinách a honitbách v hlubokých lesích. To pochopitelně nedalo spát závistivcům, zlým jazykům a pověrčivým myslím, pročež se brzy začaly rojit fámy nejrůznějšího druhu, z nichž ty nejbláznivější zacházely až kamsi k podeření z praktikování černé magie. Ani Lanasajovy úspěchy však netrvaly věčně a potíže, které se dostavily, by kníže za další povídačky o své osobě jistě rád vyměnil. Takřka přesně rok poté, co vyhlásil samostatnost svého panství, totiž onemocněl jakousi tajemnou chorobou. Nikomu není příliš jasné, o co se jedná, každopádně se vladyka počal čím dál tím méně účastnit vlastních bálů a dalších společenských událostí, aby poslední týden vůbec nevyšel ze svých komnat. Pochopitelně, že se mezi lidem začalo neprodleně šuškat o božím trestu za pánovu zhýralost a množí se i dohady o Lanasajově skutečném stavu, příčemž teorie, podle nichž je Lanasaj mrtev, nejsou vůbec ojedinělé, Aggar , který v průběhu posledního měsíce prakticky přebral kontrolu nad panstvím, však opakovaně ujišťuje své spojence, že Lanasajova nemoc je pouze záležitostí přechodnou a že se kníže v nejbližší době plně navrátí do výkonu svého úřadu. Aggar vůbec dbá na to, aby si pokud možno nikdo nedělal sebemenší obavy o stabilitu a prosperitu Harnothu: Hostiny, jenž pořádá, se stále honosí stejnou pompou a okázalostí, hudba hraje, tančí se a popíjí stejně jako před několika měsíci, přesto však ani politicky obratný hejtman nedokáže zakrýt jisté stíny, jenž se na jeho dvůr pozvolna plíží.

Například vzpoura norgathských šlechticů proti králi Iriquindaemu I., jíž Harnoth poskytl nemalou finanční i přímou vojenskou podporu, se nevyvíjí zdaleka tak hladce, jak si Lanasaj s Aggarem plánovali, čí možná spíše vysnili. Vojska generála Derania se postavila na tuhý odpor u Kel-Namhadu. Těžce raněný král se zotavuje ze svého zranění a proslýchá se, že plánuje definitivně předat moc Deraniovi a odejít spolu s rodinou na klidný venkov. Mezi norgathskou šlechtou se množí obavy z možného nástupu generála Derania na trůn, čímž by Norgath získal za krále zkušeného válečníka a brilantního stratéga, tedy viděno očima vzpurného panstva toho nejhoršího možného člověka.

Ani vnitřní záležitosti Harnotu se neobejdou bez kaněk, a to pořádných. Na Lanasajově dvoře totiž začíná docházet k podivným událostem. Na stěnu hradního paláce kdosi napsal záhadný vzkaz doplněný nerozluštěnými znaky, rybu v erbu nad branou opět neznámý pachatel vyřízl a otočil, takže ležela břichem vzhůru, jako leklá. Hrad nyní za noci střeží zesílená hlídka a proslýchá se, že inkognito dorazil vyslanec (či vyslanci) Řádu z Norgathu, aby zde plnili jakési přísně utajené poslání. K dovršení všeho zamořil kdosi studnu na nádvoří zvířecí krví a na její rumpál zavěsil hlavu vepře... Vskutku zvláštní.

Aggar se nicméně dál ze všech sil snaží udržet aspoň zdání idyly a očekávání páně Lanasajova brzkého uzdravení. Po zuby ozbrojené stráže za nocí obcházejí hrad tak, aby se pokud možno nevystavovaly očím dvořanů, hostů ani služebnictva a po večerech se stále zpívá, koštují se cizokrajná vína a obdivují vnadné křivky tanečnic... Na jak dlouho?


Epilog

Nahoru
Autor: ...

...

Norgath III

Prolog

15. července 83 po Bitvě

Okolnosti donutily krále Iriquindaeho znovu přesídlit sídelní královské město, tentokrát do rychle se rozvíjejícího těžařského městečka Kel Namhad. Zde musí jednak budovat aspoň trochu reprezentativní sídlo, jednak vyjednávat s okolními státy, z nichž vyniká Aledor, nově se snažící utvořit protighornskou alianci. Z předběžných zpráv a návrhů aledorských se zdá, že se budou snažit o politické přiblížení Norgathu Aledoru, a to i po stránce vojenské; postavením protighornských pevností pod aledorskou správou na území jižního Norgathu. Navíc stavbu dramatizuje, z pohledu krále, těhotenství královny a očekávaní brzkého porodu.

Proč právě Kel Namhad? Už před několika měsíci sem byla jasnozřivě přemístěna banka a ražba peněz. Poslední dobou získává toto místo stále více na významu jako obchodní křižovatka. A samozřejmě, jde o místo největší těžby inuru v Norgathu, někteří odborníci dokonce tvrdí, že je to oblast nejbohatších žil inuru na celém Ilbessu, z nichž jsou zatím využity jen zlomky; král má v úmyslu těžbu rozšířit, navzdory drobným nepříjemnostem v lese, které však budou s příchodem dvora a nejrůznějších lidí, kteří mají konečně příležitost dostat se výš, brzy odstraněny. Šikovní obchodníci mají slušnou šanci zbohatnout; přijíždějí karavany z celého známého světa. Stavitelé, kteří nezůstali v Harnothu, teď rozšiřují městečko, již nedostačující přílivu obyvatel.

Poblíž Kel Nahmadu by se také mělo nacházet kdysi majestátní sídlo Řádu Iawen, které bylo před dávnými lety za záhadných okolností opuštěno. Mluví se o něm jako o jednom z míst, kde se moc Bohů opravdu dotýká země, do jeho zdí však už nikdo dlouho nevstvoupil, takže ani místní ani král o něm nemají žádné důvěryhodné aktuální informace. Starší prameny ovšem hovoří o bohaté knihovně a chrámu střežícím svaté relikvie.

Rovněž z hlediska nejnovějšího politického vývoje se zdá Kel Namhad nejstrategičtější. Ze tří nově jmenovaných hradních pánů pouze Syrion zůstal věrný králi; tento svérázný šlechtic vládne za vydatné pomoci svého rádce Harnothské bráně. Dva nejmocnější norgathští šlechtici Tonius a Lanasaj se odtrhli a založili vlastní knížectví Tredin a Harnoth. Tonius záhadně podepsal smlouvu s králem o utvoření nového státu, Lanasaj se zkouší začlenit (přes určité vnitřní potíže) pod Manipuloss; má velkou šanci na úspěch, tuto oblast řemesel a obchodu je výhodné získat mírově, nepoškozenou – ve válce mohou řemeslníci zemřít a dílny shořet. V Menelionově panství Zlaté vrchy se Manipuloss pokouší vznítit povstání; královská armáda sice zatím vítězí, ale důležitá těžba zlata stojí. Při všech těchto potížích se ukázalo, že lid stojí při svém dobrotivém králi; některé rodiny utíkají z nových státečků na sever; sedláci ze Zlatých vrchů bojovali proti Manipulossu spolu s armádou.

Ve městě samotném se nyní nachází několik značně rozdílných skupin. Krále doprovází početný průvod mocných mágů, kleriků, samozřejmě garda a také věrní šlechtici a úředníci (například úředníci nově zřízených úřadů pro nejen sociální katastrofy a kulturu). Aledorští vyslanci si také přivedli stráž; navíc je doprovází několik podnikavých obchodníků. Stavitelé formují nový cech; a přestavba města zaměstnává všechny řemeslníky i obchodníky. Místní horníci rozhodně nejsou obyčejní kopáči, starají se převážně o to, jak si co nejsnáze a co nejvíce vydělat; už dávno nedřou celé dny v dolech. Původní obyvatelé Kel Namhadu se dívají na tyto změny různě, někdo se snaží dostat se výš, někdo nadává, že je královští připravili o práci či že les je teď mnohem nebezpečnější; všichni ale mohou zužitkovat svou znalost přírody, lovu jako průvodci a ochránci hledačů inuru. A za jakoukoli příležitostí se sem stěhují různí podnikaví lidé, často vystěhovalci ze vzbouřených oblastí.


Epilog

Proč, co a jak nestihl či nezvládl objasnit král Iriquindae I. během svého očekávaného proslovu, prvního v novém sídelním městě Kel Namhadu. Vyrušen byl jednak lichem Gorthem a jednak zprávou o narození dítěte, která dorazila spolu s dotyčným dítětem. Vybídnut pak Světlonoškou Elfin, král zasvětil dítě Bohům, přičemž však ono zmizelo.

Následující den se nesl ve znamení nepříjemné přítomnosti nejasných plánů Gortha, vesele se bavícího s královým rádcem Sallahem; nakonec z toho vzešla obtížně vyprošená pokusná ovce, do níž byl spoután Allegor, respektive Char, a ona byla z bezpečnostních důvodů (aby démona někdo nepozřel) zabita a magií oživena. Králova družina zkoumala podivné a nebezpečné okolní lesy, vladař sám bloumal bezcílně po okolí, uvažoval o lichově nabídce nekrodémonické či lichské budoucnosti a promýšlel možné strategie vyjednávání s aledorskými vyslanci. Na sklonku dne připutovala nepovšimnuta samotná nehmotná královna Miven, zatím nezpravená o ztrátě novorozeněte.

Druhý den vyjednávání se Sallah opět přiznal k mnohým svým zločinům, k nimž přidal vraždu předchozího krále Forwista II., Gorthos jednoduše zmizel.

Hradní paní Viktorií hájený Martel, komplikovaně obviněný z několika vražd včetně zabití několika hradních pánů, vyhrál soud, což rozlítilo svou pravdou si jistou gardu natolik, že vypověděla službu a vzala spravedlnost do vlastních rukou; Martel byl ubit, ovšem toto povstání nastolilo složitou neřešenou situaci.

Při hledání ztracené dcery opět Bohové svou oblíbenou panovnickou rodinu podpořili; díky královně se podařilo rozvázat nitky matoucí magie kolem dítěte, nicméně iluze falše vnesly chaos do možné oslavy nalezení dcery a uzavření výhodné smlouvy s Aledorem; jak se tehdy zdálo, neboť velvyslanci ukončili jednání ještě před zprávou o vyplenění Ghornu a za stávající situace by Norgath představoval spíš prošlapanou cestu aledorských vojsk, snažících se urvat z padlého obra co největší část.

Poslední den velkých událostí šlo především o zabezpečení okolí hlavního města. O vyčištění lesa od neznámého mága (zdá se, že utekl) se v podstatě postaral behemoth, ovládaný jakýmsi démonkem, kterého snad vyvolal Sallah nebo Char; o to, aby se z jedné hrozby nestala jiná, se postarala bojůvka skvěle vyzbrojených hraničářů. Vážnější hrozbu představovala šlechtická armáda, vojsko rebelů nespokojených s královým přístupem k vládě, která v počtu srovnatelném s královskými zaútočilo na Navarrském poli. K hlavnímu městu pronikla jen malá rychlá jednotka s cílem zabít krále, v čemž téměř uspěli, norgathský panovník bojuje o život. Vlastně to nebyl jen králův život, který visel na vlásku, jen díky královnině pohotovosti a obětavosti vesničanky Dorky přežilo dítě – malá Elfin, na památku nejobětavější velekněžky a Světlonošky.

Nyní, po měsíci od těchto událostí, je situace stále napjatá. Z Aledoru žádná pomoc ani armáda nepřišla, jako na Norgath úplně zapomněli. Odtrhl se další hrad, panství na Zlatonosu, které zatím stálo stranou všech nepokojů a povstání a teď očividně využilo čerstvé síly a zmatek občanské války po pádu Ghornu. Rovněž bankéři, králem během vyjednávání ignorovaní, sebrali svůj majetek, najali armádu a založili vlastní říši, Západní Mlhavu, s hlavním městem Narkinem; baron Elron si teď říká velkovévoda Elron z Narkinu a baron Dunar vévoda. Královští vedení regentem generálem Deraniem již vybojovali mnoho bitev se šlechtickými armádami, vojenská síla Norgathu se tenčí. Králův stav se nelepší…

Nahoru
Autor: ...

...

Shrnutí událostí mezi Norgathem II a III

Již více než půl roku vládne Norgathu král Iriquindae, vyvolený princeznou Miven. Jeho nástup na trůn přinesl především uklidnění vnitrostátních problémů – sporů o trůn. To však neznamená, že království je nyní naprosto v bezpečí. Ghorn, sousední království, „kterému se sbíhají mlsné sliny, kdykoli o Norgathu uslyší“, jak řekl mistr bankéř Elron (výrok není citován přesně).

První zásadní změna, kterou Iriquindaeho vláda přinesla, je přemístění královského dvora z dosavadního Larlattu do Tredinu, největšího norgathského přístavu. Larlatt přestal být vhodným místem pro sídlo krále poté, co z jakéhosi neznámého důvodu začaly magické předměty ztrácet svou moc a mágové nebyli schopni sesílat kouzla.

Vyhrocená situace (selské povstání) ve Zlatých vrších, panství Meneliona, byla uklidněna vysláním domobrany. Norgath také konečně začíná budovat armádu. S pomocí mistra Elrona je cvičeno asi dva tisíce mužů, dalších pět tisíc mužů mají v záloze hradní páni. Tonius z Tredinu byl jmenován hradním pánem. Brzy pravděpodobně podobným povýšením projdou další šlechtici. Dalším Iriquindaeho zásahem je zřízení komise pro hlídání státních financí. Do jejího čela byl dosazen mistr bankéř Elron z Eastwicku. Komise má za úkol omezit úniky peněz ze státní pokladny. Do Rady mágů byl namísto zmizelého Allegora jmenován mág Sallah. Novým představeným Řádu se stal templář Rubáš.

Království postihly bohužel také živelné pohromy. Podzimní záplavy ani obrovské přívaly sněhu v zimě nepřinesly nic dobrého. Naštěstí putovala díky Iriquindaemu do postižených oblastí pomoc ve formě jídla, lékařů a dalších potřebných subjektů. Poslední změnou oproti dosavadním zvykům je změna titulu krále. Iriquindae nechal zrušit titul „pán vody, země a vzduchu“. Odůvodněním ze strany krále je domněnka, že titul je příliš pompézní a namyšlený, a tudíž se k jeho osobě absolutně nehodí.

Nahoru
Autor: ...

21.4. 2009

Norgath II: Bezvládí

Prolog


Epilog

Norgath má krále! Nicméně, nebylo jednoduché dostat ho ve zdraví na trůn. Tedy, od začátku. Princezna si vybrala muže z lidu, Iriquindaeho, neznámého povolání, nezdolného a nezkrotného (což prokázal, když vzdoroval gardě). První pokus o svatbu (…den po pohřbu krále…) byl přerušen tím nejdrsnějším způsobem – školený vrah Iriquindaeho zabil. Naštěstí jeho nejbližší přátelé sloužili v Řádu, a za podpory Bohů, města Larlattu a zesnulé velekněžky Elfin ho oživili. Večer toho dne byla unesena princezna, zcela beze stop či svědků. Naštěstí ji garda druhý den nalezla v lese uprostřed mrtvých banditů. Záhada. Avšak, během jednání o královi, v lese se rozrůstaly hordy Strážce, mocného nekromanta pod velením Gortha. Sallah byl omilostněn, znovu vypovězen (za vyvolání démona) a znovu omilostněn. Místní elita začala jaksi vymírat… Mistr druid Thulingar byl zabit hned po pohřbu krále, Allegor, mág z Rady, se odhalil jako démon Char a povolávač bytostí z jakési nové sféry, a utekl. Drym Raven, velmistr Cechu řemeslnického, byl nahrazen schopnějším Neiskenem krátce po započetí stavby nové monumentální katedrály. Představený Řádu Valandil odešel, po jen zpola úspěšném pokusu banky přivolat a zabít Strážce, dokončit jejich dílo. Opět ne zcela úspěšně. Teprve třetí útok na Strážce byl úspěšný a garda tak zbavila město nemrtvých. Princezna zatím řešila problémy s údajným dědicem trůnu, který ji chtěl zabránit ve svatbě s Iriquindaem. Přes tyto problémy, a mnoho dalších (nechuť Valandila k obřadům) byla svatba nakonec provedena. Princezna znovu zmizela. Ovšem objevilo se několik démonů. Začalo se šeptat o spojení démona Allegora(Chara) s lichem Gorthem. Magickou univerzitu někdo vyhodil do vzduchu, garda opět zavřela Sallaha. Princeznu našli mrtvou. Ovšem Bohové mají norgathskou královskou rodinu opravdu rádi, a princezna teď smí přebývat v nehmotném těle (šeptá se, že tato milost souvisí se štědrým darem na stavbu chrámu…). Iriquindae byl tedy korunován (přes nepřítomnost představeného Řádu) králem Norgathu, celým titulem Iriquindae I. „Vyvolený (princeznou),“ král norgathský, pán země, vody a vzduchu. Již samotná autorita královského titulu pomohla uklidnit okolí Larlattu a zlepšení nastalo i ve zbytku Norgathu. Nicméně, nikdo neví, kdy se vrátí Gorthos nebo Char, a ani válka s Ghornem zatím není vyřešená. I teď mají někteří hradní páni tendenci odtrhnout se od Norgathu… Pokud Vás napadá, co na stránkách doplnit, popř. zjistíte, že chybí nějaká zásadní informace, napište prosím do guestbooku nebo nám pošlete mail, abychom mohli vše potřebně upravit.

Nahoru
Autor: ...

...

Norgath I

Prolog


Epilog

Nahoru
Autor: ...