Prolog

15. července 83 po Bitvě

Okolnosti donutily krále Iriquindaeho znovu přesídlit sídelní královské město, tentokrát do rychle se rozvíjejícího těžařského městečka Kel Namhad. Zde musí jednak budovat aspoň trochu reprezentativní sídlo, jednak vyjednávat s okolními státy, z nichž vyniká Aledor, nově se snažící utvořit protighornskou alianci. Z předběžných zpráv a návrhů aledorských se zdá, že se budou snažit o politické přiblížení Norgathu Aledoru, a to i po stránce vojenské; postavením protighornských pevností pod aledorskou správou na území jižního Norgathu. Navíc stavbu dramatizuje, z pohledu krále, těhotenství královny a očekávaní brzkého porodu.

Proč právě Kel Namhad? Už před několika měsíci sem byla jasnozřivě přemístěna banka a ražba peněz. Poslední dobou získává toto místo stále více na významu jako obchodní křižovatka. A samozřejmě, jde o místo největší těžby inuru v Norgathu, někteří odborníci dokonce tvrdí, že je to oblast nejbohatších žil inuru na celém Ilbessu, z nichž jsou zatím využity jen zlomky; král má v úmyslu těžbu rozšířit, navzdory drobným nepříjemnostem v lese, které však budou s příchodem dvora a nejrůznějších lidí, kteří mají konečně příležitost dostat se výš, brzy odstraněny. Šikovní obchodníci mají slušnou šanci zbohatnout; přijíždějí karavany z celého známého světa. Stavitelé, kteří nezůstali v Harnothu, teď rozšiřují městečko, již nedostačující přílivu obyvatel.

Poblíž Kel Nahmadu by se také mělo nacházet kdysi majestátní sídlo Řádu Iawen, které bylo před dávnými lety za záhadných okolností opuštěno. Mluví se o něm jako o jednom z míst, kde se moc Bohů opravdu dotýká země, do jeho zdí však už nikdo dlouho nevstvoupil, takže ani místní ani král o něm nemají žádné důvěryhodné aktuální informace. Starší prameny ovšem hovoří o bohaté knihovně a chrámu střežícím svaté relikvie.

Rovněž z hlediska nejnovějšího politického vývoje se zdá Kel Namhad nejstrategičtější. Ze tří nově jmenovaných hradních pánů pouze Syrion zůstal věrný králi; tento svérázný šlechtic vládne za vydatné pomoci svého rádce Harnothské bráně. Dva nejmocnější norgathští šlechtici Tonius a Lanasaj se odtrhli a založili vlastní knížectví Tredin a Harnoth. Tonius záhadně podepsal smlouvu s králem o utvoření nového státu, Lanasaj se zkouší začlenit (přes určité vnitřní potíže) pod Manipuloss; má velkou šanci na úspěch, tuto oblast řemesel a obchodu je výhodné získat mírově, nepoškozenou – ve válce mohou řemeslníci zemřít a dílny shořet. V Menelionově panství Zlaté vrchy se Manipuloss pokouší vznítit povstání; královská armáda sice zatím vítězí, ale důležitá těžba zlata stojí. Při všech těchto potížích se ukázalo, že lid stojí při svém dobrotivém králi; některé rodiny utíkají z nových státečků na sever; sedláci ze Zlatých vrchů bojovali proti Manipulossu spolu s armádou.

Ve městě samotném se nyní nachází několik značně rozdílných skupin. Krále doprovází početný průvod mocných mágů, kleriků, samozřejmě garda a také věrní šlechtici a úředníci (například úředníci nově zřízených úřadů pro nejen sociální katastrofy a kulturu). Aledorští vyslanci si také přivedli stráž; navíc je doprovází několik podnikavých obchodníků. Stavitelé formují nový cech; a přestavba města zaměstnává všechny řemeslníky i obchodníky. Místní horníci rozhodně nejsou obyčejní kopáči, starají se převážně o to, jak si co nejsnáze a co nejvíce vydělat; už dávno nedřou celé dny v dolech. Původní obyvatelé Kel Namhadu se dívají na tyto změny různě, někdo se snaží dostat se výš, někdo nadává, že je královští připravili o práci či že les je teď mnohem nebezpečnější; všichni ale mohou zužitkovat svou znalost přírody, lovu jako průvodci a ochránci hledačů inuru. A za jakoukoli příležitostí se sem stěhují různí podnikaví lidé, často vystěhovalci ze vzbouřených oblastí.

Epilog

Proč, co a jak nestihl či nezvládl objasnit král Iriquindae I. během svého očekávaného proslovu, prvního v novém sídelním městě Kel Namhadu. Vyrušen byl jednak lichem Gorthem a jednak zprávou o narození dítěte, která dorazila spolu s dotyčným dítětem. Vybídnut pak Světlonoškou Elfin, král zasvětil dítě Bohům, přičemž však ono zmizelo.

Následující den se nesl ve znamení nepříjemné přítomnosti nejasných plánů Gortha, vesele se bavícího s královým rádcem Sallahem; nakonec z toho vzešla obtížně vyprošená pokusná ovce, do níž byl spoután Allegor, respektive Char, a ona byla z bezpečnostních důvodů (aby démona někdo nepozřel) zabita a magií oživena. Králova družina zkoumala podivné a nebezpečné okolní lesy, vladař sám bloumal bezcílně po okolí, uvažoval o lichově nabídce nekrodémonické či lichské budoucnosti a promýšlel možné strategie vyjednávání s aledorskými vyslanci. Na sklonku dne připutovala nepovšimnuta samotná nehmotná královna Miven, zatím nezpravená o ztrátě novorozeněte.

Druhý den vyjednávání se Sallah opět přiznal k mnohým svým zločinům, k nimž přidal vraždu předchozího krále Forwista II., Gorthos jednoduše zmizel.

Hradní paní Viktorií hájený Martel, komplikovaně obviněný z několika vražd včetně zabití několika hradních pánů, vyhrál soud, což rozlítilo svou pravdou si jistou gardu natolik, že vypověděla službu a vzala spravedlnost do vlastních rukou; Martel byl ubit, ovšem toto povstání nastolilo složitou neřešenou situaci.

Při hledání ztracené dcery opět Bohové svou oblíbenou panovnickou rodinu podpořili; díky královně se podařilo rozvázat nitky matoucí magie kolem dítěte, nicméně iluze falše vnesly chaos do možné oslavy nalezení dcery a uzavření výhodné smlouvy s Aledorem; jak se tehdy zdálo, neboť velvyslanci ukončili jednání ještě před zprávou o vyplenění Ghornu a za stávající situace by Norgath představoval spíš prošlapanou cestu aledorských vojsk, snažících se urvat z padlého obra co největší část.

Poslední den velkých událostí šlo především o zabezpečení okolí hlavního města. O vyčištění lesa od neznámého mága (zdá se, že utekl) se v podstatě postaral behemoth, ovládaný jakýmsi démonkem, kterého snad vyvolal Sallah nebo Char; o to, aby se z jedné hrozby nestala jiná, se postarala bojůvka skvěle vyzbrojených hraničářů. Vážnější hrozbu představovala šlechtická armáda, vojsko rebelů nespokojených s královým přístupem k vládě, která v počtu srovnatelném s královskými zaútočilo na Navarrském poli. K hlavnímu městu pronikla jen malá rychlá jednotka s cílem zabít krále, v čemž téměř uspěli, norgathský panovník bojuje o život. Vlastně to nebyl jen králův život, který visel na vlásku, jen díky královnině pohotovosti a obětavosti vesničanky Dorky přežilo dítě – malá Elfin, na památku nejobětavější velekněžky a Světlonošky.

Nyní, po měsíci od těchto událostí, je situace stále napjatá. Z Aledoru žádná pomoc ani armáda nepřišla, jako na Norgath úplně zapomněli. Odtrhl se další hrad, panství na Zlatonosu, které zatím stálo stranou všech nepokojů a povstání a teď očividně využilo čerstvé síly a zmatek občanské války po pádu Ghornu. Rovněž bankéři, králem během vyjednávání ignorovaní, sebrali svůj majetek, najali armádu a založili vlastní říši, Západní Mlhavu, s hlavním městem Narkinem; baron Elron si teď říká velkovévoda Elron z Narkinu a baron Dunar vévoda. Královští vedení regentem generálem Deraniem již vybojovali mnoho bitev se šlechtickými armádami, vojenská síla Norgathu se tenčí. Králův stav se nelepší…